25th Infantry Division byla vytvořena 1. října 1941 v Schofieldských kasárnách, Havaj. Divize sleduje původní havajskou divizi, která bránila Havaj od roku 1921. Jako součást reorganizace byla havajská divize rozpuštěna a dvě nové divize (24th a 25th divize) byly tvořeny z jejích jednotek. Sotva dva měsíce od vzniku zažila 25th Infantry division křest ohněm, když 7. prosince 1941 japonské síly napadly vojenská zařízení na ostrově O`ahu. Jednotky 25th divize se okamžitě rozmístily v určených sektorech podél jižního a východního pobřeží ostrova, připraveny se bránit před možnou japonskou invazí.
Divize pokračovala v roli ochránce ostrova až do listopadu 1942, když byla povolána do akce proti Japoncům na Šalamounových ostrovech. První cíl divize na Šalamounových ostrovech byl ostrov Guadalcanal. Na Guadalcanalu se odehrála první významná mise 25th pěší divize. Mezi prosincem 1942 a lednem 1943 se divize přesunovala na výchozí pozice, divize začala útočit proti japonským silám 5. ledna. Bojovali v džungli zamořené nemocemi proti odhodlanému nepříteli. Divize splnila úkoly a porazila odpor Japonských jednotek na Guadalcanalu 5. února 1943.
Díky vynikajícím výsledkům během této operace si 25th pěší divize vysloužila přezdívku: "Tropic Lightning" (Blesk Slunovratu). Boj pro divizi pokračoval, jak se posunovala fronta přes řetězec Šalamounových ostrovů, přes ostrov Gruzie, Arundel, Kolombangara, a Vella Lavella. 22. října 1943, divize ustoupila z frontových pozic a oddala se zaslouženému odpočinku. Zatímco se připravovali na jejich další válečné tažní, byl finální návrh na jejich znak schválen 25. září 1944. Červený a žlutý taro (Kolokázie jedlá) list reprezentovali Havajský původ a blesk symbolizoval divizí adoptovanou přezdívku.
Vojáci "Tropic Lightning" se vrátili do bojů v lednu 1945 během osvobozování filipínských ostrovů. Divize se vylodila na ostrově Luzon s úkolem zničit japonské jednotky a vyčistit oblast centrální části ostrova a uvolnění hlavní silnice vedoucí skrz zvrásněné pohoří Caraballo. 25. divize začala operovat 16. ledna 1945 a nepřetržitě bojovala dokud nebyly Japonci poraženi a mise dokončeny , což bylo o 165 dnů později. Divize byly vyznamenána filipínským prezidentem za pomoc při osvobozování Filipín. Divize byla odvolána z akcí a začala nacvičovat plánovanou invazi do Japonska na sklonku války. Divize se účastnila čtyř tažení během 2. světové války a šest vojáků přijalo Medaili Cti (Medal of Honor) za jejich statečnost v bojích. Divize okupovala Japonsko blízko města Osaka do roku 1950.
25. červen 1950 se vzňal v bojích, když komunistické síly Severní Koreje zaútočily podél 38. rovnoběžky na Jižní Koreu. 25. pěchotní divize byla povolána do akce a zaujala postavení v Koreji mezi 5.-18. červencem 1950. Při příjezdu začali okamžitě bránit město Pusan proti severokorejským silám. Po týdnech těžkých bojů, byla divize schopná prolomit linie podél Pusanské oblasti, což se stalo v září 1950 spolu se silami Spojených národů a u.s.m.s., kteří se vylodili u města Inchon. Když už byla většina Koreje osvobozena, tak do bojů vstoupili čínské síly (v listopadu 1950) a donutili 25th pěší divizi a ostatní spojenecké jednotky k ústupu na jih.
Divize začala znovu dobývat ztracené území v lednu 1951, bojovala v krutých bitvách, v místě nazývaném Iron Triangle atd. Příměří uzavřené 27. července přineslo klid zbraní. Díky jednotkám jako 25th Infantry Division byla svrchovanost Jižní Koreje v bezpečí. Za její úsilí, divize obdržela dvě pochvaly od jihokorejského prezidenta a 14 vojáků obdrželo Medaili Cti pro jejich statečnost během deseti tažení v Koreji.
Pár dní po oficiálním konci válečného stavu, 3. srpna 1953, ministerstvo obrany formálně přijalo přezdívku užívanou od druhé světové války: "Tropic Lightning". V říjnu 1954, se divize vrátila domů na Havaj po 12ti roční nepřítomnosti. Ke konci padesátých let si divize udržovala svojí bojovou připravenost a sloužila jako zastrašující prostředek proti komunistům v Pacifiku. 1. února 1957, byla divize reorganizována díky plánu "Pentomic" a zvyšovala funkční schopnosti jednotek v případné nukleární válce. Nicméně tato reorganizace netrvala dlouho a 26. srpna 1963 byla znovu reorganizováno plánem Reorganization Objective Army Divisions - ROAD (Reorganizace Úkolů Armádních Divizí). Tato reorganizace probíhala ve chvíli, kdy se divize připravovala na její třetí konflikt - Válku ve Vietnamu.
Na začátku roku 1963 poskytla divize 100 dveřních vrtulníkových střelců na žádost MACV (Military Assistance Command, Vietnam ( vojenské velitelství podpory Jižního Vietnamu ) jižnímu Vietnamu. Známý jako "Shotgunners" vrtulníkový střelci reprezentovali první nasazení vojáků ve vietnamské válce divizí. V srpnu 1965 byl 65. inženýrský prapor nasazen na pomoc jižnímu Vietnamu při konstrukci přístavu v zátoce Cama Ranh. Ke konci roku 1965 bylo přes 2,500 vojáků "Tropic Lightning" nasazeno do jihovýchodní Asie.
V prosinci 1965 se "Tropic Lightning" hromadně rozmístilo na jihu Vietnamu na žádost MACV. Po masivní letecké přepravě se 3. brigáda rozmístila v centrální vysočině poblíž Pleiku, zatímco byl zbytek divize transportován po moři. Velitelská skupina divize založila základnu v okrese Cu Chi, 32 km severozápadně od vietnamského hlavního města Saigon. V dubnu 1966 už byla celá divize připravena k úderu ve Vietnamu. Během let 1966 a 1967 byla divize zaneprázdněna likvidováním komunistických sil uvnitř jejich území, zatímco se zapojovala i do humanitárních misí na podporu vietnamského lidu. Na podzim 1966 hrála divize svou roli při Operaci Attleboro, což byla největší operace války té doby.
Boje v junglích Vietnamu bylo velice těžké, jelikož nepřátelé mohli splynout s domorodci v jungli nebo civilisty. Ke konci ledna 1968 začaly síly nepřátel hlavní ofenzívu proti spojeneckým silám. Během ofenzívy Tet nastal vietnamský nový rok a oblasti boje nyní zahrnovaly jak města tak i hluboké jungle. Během ofenzívy Tet byla 25th Infantry Division zapojena do pravidelných bitev kolem Saigonu a mimořádně důležitého letiště Ton Son Nhut ležícího kousek od města. Následující rok byl pod heslem menších útoků oproti ofenzívě z roku 1968, ale stejně tak i tato výzva byla muži z "Tropic Lightning" přijata.
V dubnu 1970 se divize zúčastnila operace Bold Lancer, která přenesla vietnamskou válku i do sousedící Cambodje, kde bylo úkolem zničit útočiště nepřátel, kteří byli předtím chráněni proti útoku Cambodjskou hranicí. Byly odklizeny tisíce tun zásob a oblast základny zničená. Divize se vrátila za hranice Vietnamu v červnu stejného roku. V prosinci 1970 začaly j ednotky 25th pěší divize opouštět Vietnam a společně s 2. brigádou byla poslední z amerických jednotek, které Vietnam opouštěli, bylo to v dubnu 1971. Během účasti divize ve Vietnamu prošla 12ti kampaněmi a byla dvakrát vyznamenaná Vietnamským republikovým Křížem Chrabrosti s Palmou. A 21 příslušníků "Tropic Lightning" přijalo Medaili Cti za statečnost.
Po návratu na Havaj byly 2. a 3. brigády byly deaktivovány. To znamenalo že pod kontrolou divize byla jen jedna brigáda. Tato situace se změnila v roce 1972, kdy byla reaktivována 2. brigáda a Hawajská národní stráž byla jako 29. pěchotní brigáda. Tvář 25. pěchotní divize se rapidně změnil v roce 1985, když to bylo rozhodnuto, že se 25. pěchotní divize změní na formaci lehké pěchoty. Velký důraz se kladl na pohotový zásah a ohebnost mise, proto byli "Tropic Lightning" reorganizováni jako síly rychlé reakce pro oblast Pacifiku. Po téměř 15 letech byla reaktivována 3. brigáda jako součást tohoto procesu. 1. října 1986 divize ztratila její těžké vybavení a získala označení 25. Pěchotní Divize (Lehká). V osmdesátých letech divize trénovala na pevnině stejně jako v Pacifiku. Cvičení v Jižní Koreji, Japonsku, Austrálii a Thajsku utvrdilo Ameriku a její spojence o jejich bezpečnosti proti pacifickým nepřátelům. Když vypukla válka v Perském zálivu v roce 1991, "Tropic Lightning" tvořila část kontigentu sil v regionu. Síly z 25. pěchotní divize tvořila roty ze čtvrtého praporu. Jejich domácí cvičení mělo fungovat jako nahrazení pro předvídaný tuhý boj. Nicméně, se mise změnila se na chránění předního velitelství třetí armády, když postupovalo do Kuvajtu. Rota měla čest doprovázet generála H. Normana Schwarzkopfa při ukončení bojů a vyhlášení příměří. 30. března 1991 se všichni vojáci vrátili domů.
25. pěchotní divize by se poprvé ukázala jako lehká pěchotní divize v lednu 1995 když byla 2. a 3. brigáda poslána na Haiti jako součást operace Udržení Demokracie. Cílem bylo chránit Haity proti nedemokratickým silám. Vojáci 25. pěší se stali částí mezinárodních sil. Divize se stala rozhodujícím prvkem ve stabilizaci a reorganizaci Haiti, udržovala bezpečí a stavěla infrastrukturu. Mise byla oficiálně splněna v březnu 1995, ale poslední vojáci "Tropic Lightning" zůstali až do června. Zatímco byly 2. a 3. brigáda pryč na Haiti, 1. brigáda byla rozpuštěna a reaktivována ve Fort Lewis Washington jako součást plánu zmenšení velikosti americké armády. 1. brigáda zůstala pod vedením 25. pěchotní divize jako oddělený element. Od dubna do září 2002 pokračovala 25. Pěchotní Divize (Lehká) mírových misích. Tisíc vojáků "Tropic Lightning" se účastnilo akcí v Bosně-Herzegovina. Jako součást stabilizačních sil vojáci divize prováděli hledání min, rekonstrukcí a ničení zbraní odevzdaných civilisty. Přes 849 pušek, 182 kulometů, 187 raketometů a 389,000 kusů munice bylo zabaveno a zničeno. Vojáci 25. pěchotní divize byli jmenováni útvarem pro boj proti globálnímu terorizmu v březnu 2003, 107 vojáků reprezentovalo osm jednotek z 25. PD(L) v USARHAW, které bylo nasazeno do USA operace Irácká Svoboda. "Tropic Lightning" sloužili v různých funkcích na podporu CENTCOM a v mnoha ostrých bojích pod velením 3. Pěchotní a 101. Výsadkové divize. Druhá Bojová Brigádní Skupina se přesunula do Iráku v lednu 2004 pod vedením plukovníka Lloyda Milese. Brigáda byla nasazena u města Kirkuk, kde konala mírové operace a budovala stavební projekty. Budovací a bezpečnostní mise byly nebezpečné. Povstalci používali improvizovaných výbušných zařízení (IEDs) a taktiky přepadávání ze zálohy. "Válečná" brigáda bojovala a likvidovala síly povstalců v různých městech včetně Najafu, Huwijahu, Samarry, a jiných. Nejvíce povstaleckých akcí nastalo těsně před prvními svobodnými volbami v Iráku po téměř padesáti letech. Po roku tvrdého boje, 2. BBS se vrátila do Schofieldských kasáren v březnu 2005. Tropic Lightning představovali nepostradatelný článek při stabilizaci Afghánistánu. Přesunuli se v březnu 2004, síly tvořila i Třetí Brigádní Bojová Skupina, dělostřelecká divize a jednotky divizní letecké brigády. Vojáci "Bronco" brigády, "Tropic Thunder" a "Wings of Lightning" bojovali proti Al-Kajdě a zbytkům bývalého režimu Taliban a pomáhali obnovit zemi zpustošenou desetiletími války. Během operací Lightning Resolve a Lightning Freedom, jednotky podporovaly demokratické volby v Afghánistánu, první v historii této země. Jednotky Tropic Lightning se vrátily na Havaj v červnu 2005. Velitelem brigády v Afghánistánu byl major generál Eric T. Olson, velitel 25. Pěchotní Divize (Lehké). Maj.gen. Olson byl pověřen převzít velení v Afghánistánu Společné Bojové Jednotky 76 ,která zahrnovala přes 18,000 osob reprezentujících 18 zemí. Úkolem SBJ-76 bylo pokračovat v pronásledování a zničení Al-Kajdy a Talibanu a koordinace humanitárních operací. Maj.gen Olson a jeho štáb se vrátil na Havaj 15 března 2005.